Všimli jste si také, že se poslední dobou na sociálních sítích objevuje stále víc lidí, kteří prezentují sami sebe z lidského hlediska? O čem to je?

Lidé se nebojí ukázat své problémy, strasti a své příběhy s tím, že dokáží svým příběhem pomoci, inspirovat, navrhnout řešení, pomáhají lidem se s nimi ztotožnit, zvyšují důvěru. Prezentují se jako oni sami. Tento přístup miluji.

Jste unavení nasazovat si neustále nějaké masky, přetvařovat se, to už dávno není IN. Pokud máte zdravě zpracovanou sebelásku, je vám jedno, co si o vás lidé pomyslí. Někdo se s vámi ztotožní, někdo vás nebude mít rád. A to je na tom to krásné. Já zastávám pravidlo, že „takovou, jakou mě znáte z internetu, taková budu, i když mě potkáte osobně!“ Tomu se říká autenticita.

Protože se tématem autenticita hlouběji věnuje průvodkyně osobního rozvoje a mentorka NLP s hypnózou z Liberce – Lenka Fuentes, budu s vámi sdílet její myšlenky formou rozhovoru právě s ní.

1.      Co je podle tebe autenticita?

Být ve své stopě. Být sami sebou, být v souladu se sebou, se svým nitrem, se svými emocemi, se svými schopnostmi a dovednostmi. Když jsme autentičtí, neděláme věci podle očekávání druhých, abychom se jim zalíbili, dali jim za pravdu, i když vnitřně nesouhlasíme a nedělá nám to dobře. Naopak žijeme naplněný život bez zbytečných domněnek a vše důležité v našem životě je v souladu s námi.  Autenticitu vnímám jako respekt a úctu k životu, a to jak vlastnímu, tak i k těm ostatním.

2.       Jak se jí naučit?

Naslouchat sobě, tomu, co nám dává radost, lásku, vděčnost. Žít tak, abychom se cítili spokojeni a nepopírali sami sebe. Častokrát to není jednoduché, neboť jsme vyrůstali pod vlivem mnoha okolností. Přejali jsme různá přesvědčení a myšlenkové vzorce od těch, které jsou a byli v našem životě důležití, ať to jsou například rodiče, sourozenci, přátelé, společnost. Definovali jsme sami sebe díky názorům i postojem těch, které milujeme. Můžeme respektovat, ale nezapomínat kým doopravdy jsme. Cesta k autenticitě je často o odstranění různých emočních bloků, o přenastavení vnitřních přesvědčení, vzorců chování, na ta, která jsou v souladu s námi.

3.      Proč je pro člověka dobré být sám sebou?

Pokud jsme sami sebou, tedy v souladu se sebou, žijeme skutečně spokojený a naplněný život. Tím, jak myslíme, tak si tvoříme svůj život. Pokud jsme mimo svoji stopu, děláme věci, často podvědomě, podle očekávání druhých, nebo proto, že si myslíme, že tak je to v pořádku. To, co vyzařujeme z nitra, nám do života přitahuje události, lidi, zkušenosti, se kterými nejsme spokojeni. Pokud se nám neustále opakují, jsou pro nás vzkazem, že máme něco ve svém životě změnit. To vše může mít širokospektrální dopad, od stylu oblékání, přes trávení volného času, po práci, kterou děláme až k partnerství, ve kterém nejsme spokojeni nebo se dokonce trápíme.

Najdeme-li sami sebe, to, kým jsme, změní se život k radosti, štěstí, hojnosti i zdraví. Nejenže změníme něco v nás, ale měnit se začnou i okolnosti kolem nás. Do života nám začnou přicházet jiné možnosti a lidé, kteří s námi souzní. Pokud respektujeme sami sebe, máme se rádi a přijímáme se, pak přitahujeme lidi, co nás milují, respektují a mají k nám úctu. Proto je dobré být sami sebou. Abychom ten čas, který tu na zemi máme, prožili co nejšťastněji.

4.      Není člověk sebestředný, když je sám sebou?

Sebestředný znamená “být ve svém středu”, tedy ve své stopě. Být v souladu se sebou je stav sebelásky, jejíž součástí je respekt, úcta, pokora a láska. Není v tom ego, které chce “žít” na úkor druhých. Když jsem sami sebou, jsem šťastní. Štěstí vyzařujeme a můžeme ho také sdílet s druhými. Je to ohromný dar.

5.      Co s tím, když se ohlížím na to, co o mně řeknou druzí?

Jen si uvědomit, že pokud moc přemýšlím, co řeknou druzí, tak nejsem v té autenticitě. Jakmile se obáváme toho, co druzí, je to jen informace, že sami nejsem v souladu, že si nejsme jistí tím, co říkáme a jak žijeme. To je informace pro nás, abychom začali hledat důvod, proč to takto máme. Čeho se vlastně bojíme. Tam, kde je strach z posuzování, tak zpravidla chybí láska k sobě sama. Je třeba najít kým jsme. Když objevíme, kým jsme, máme v tom poznání ohromnou pokoru a víme, že to, co říkáme, žijeme. Vychází to z našeho nitra, Nepřesvědčujeme ostatní a respektujeme i to, že někdo může mít zcela jiný názor. Je to v pořádku. I my nesouhlasíme s některými názory a v té autenticitě přijímáme i to, že ostatní nesouhlasí s námi. Když jsme autentičtí, žijeme to, co říkáme, což nám dává ohromný klid, respekt, úctu a vděčnost životu.

6.      Mám strach se ukázat sám sebou, protože se bojím, že mě lidi nebudou mít rádi, mnozí se ke mně otočí zády a já ztratím přátele.

Opravdové přátele neztrácíme. Ztrácíme jen ty, kteří mají nějakou představu o nás a očekávají, že budeme dělat a říkat to, co chtějí. Pokud jsme autentičtí, tak skuteční přátelé to ocení. Milují nás proto, jací jsme. Ne proto, že děláme to, co chtějí. Pokud jdeme cestou opravdovosti a autenticity, může se stát, že někteří lidé z našeho života odejdou. A je to v pořádku. Zůstávají je ti, co sami respektují život, mají úctu k sobě i k těm druhým. Neposuzují, nepomlouvají, a to za to opravdu stojí.

7.      Proč bychom měli být sami sebou?

Abychom žili život, pro který jsme se narodili. V té skutečné lásce, zdraví, hojnosti a radosti.

8.      V čem mi to může pomoci?

Když jsem autentičtí přestáváme ztrácet energii například tím, co si myslí druzí, co dělají druzí, jak se jim zavděčit. Přestáváme se obviňovat, stejně tak neobviňujeme a nesoudíme druhé. Přestáváme se srovnávat, přestáváme mít za každou cenu věci pod kontrolou. Jsem mnohem více kreativnější, více toho stihneme, a přitom máme i čas sami pro sebe, pro ty, které milujeme. Máme větší důvěru v sebe i v život jako takový. Jsme zdraví a vyzařujeme mladistvou energii. V podstatě i pomaleji fyzicky stárneme. Naši energii věnujeme smysluplně a především si tvoříme vědomě svůj život a žasneme nad tím, jaké dary každodenně od svého života dostáváme.