Spoustu lidí v dnešní době nemá čas na odpočinek, to je známý fakt, ale…, co když na tom odpočinku fakt něco bude? Je spoustu lidí, kteří si odpočinek v každodenní rutině odpírají. Ale je zde také malé procento těch, kteří si ho dopřejí. Jak jste na tom vy?

Nemusíte jet vyloženě přes bolest nebo do konce svých sil, abyste zjistili, že si potřebujete odpočinou. Někdy stačí obyčejná prokrastinace, nebo, což ovšem neomlouvat ty, pro které je prokrastinace koníčkem. Když se totiž dostanete do stádia vyhoření, odkládání věcí nebo plačtivých stavů, kdy jste ve stresu, překročili jste svou pomyslnou hranici schopnosti říct ANO/ NE. Tomuto je dobré se vyhnout a preventivně si odpočinout. Pokud však v tom stádiu už jste, naopak je dobré se zastavit a položit si pár základních otázek:

• Co mi je?
• Proč se takhle cítím?
• Proč to neustále odkládám?
• Co by mě teď fakt bodlo/ pomohlo?
• Co pro sebe teď můžu udělat, abych se cítil/a lépe?

Někdy se stačí zastavit, odpojit se od všeho a zjistit, kam vlastně směřujete. Už toho pro vás může být úlevné.

Ačkoliv já se představuju za člověka, který celkem umí vyvážit práci a odpočinek, zrovna nedávno přišla fáze, kdy jsem pořád jen jela. No, jela jsem trochu bezhlavě, bez systému. Jelikož jsem extrémně kreativní člověk, dělala jsem toto v 1 moment víc. Jenže některé věci bylo potřeba vyřešit v termínu, jiné hořely jinak Do toho jsem sama byla rozlétaná na všech frontách, odpočinek nula, prostě se nekonal. Jak to dopadlo? Zůstala jsem sedět v obýváku na gauči, brečela jsem a připadalo mi, že kolem mě poletují ty obláčky činností, které jsem nechtěla vidět. Zastavila jsem se a zeptala jsem se sama sebe, jak je možné, že jsem došla až do tohoto stádia vyhoření. Měla jsem dost!

Uvědomila jsem si, že to, co jsem absolutně v ten moment potřebovala bylo totální odpojení – nekompromisně od všeho. Vzala jsem telefon do ruky a obvolala všechny známé, rodinu se zprávou, že o mě teď týden neuslyší, a\´t se nestrachují, že nebudu ani online, ani offline. Zrušila jsem všechny schůzky. Už tím se mi ulevilo. Večer bez mobilu byl příjemný, ale to, co přišlo posléze, bylo ještě lepší!

Odpočinek a nové příležitosti

Druhý den jsem telefon nezapla, dala jsem si takový „me-day“, vyspala se bez budíku, šla do vany, věnovala jsem se tomu, čemu jsem chtěla. Ten večer jsem udělala tak čtvrtinu toho, co jsem za poslední týdny nedokázala udělat. A bylo líp. Další dny jsem pokračovala v pracovně-odpočinkovém režimu. Dokončila jsem další projekty, přišly mi nové inspirace, ale také mi přešla úžasná zakázka, která přišla přesně v ten správný čas! Kromě toho jsem také využila koučink, abych si některé věci dokázala utříbit a díky tomu jsem přišla na další úžasné věci. Po necelém týdnu jsem si připadala jako nový člověk, znovuzrozená s novou energií, ze které čerpám do teď. Chápete? Jeden jediný týden sama se sebou odpojená od světa! To je regenerace!

Tím chci říct, že nemusíte chodit až do takových extrémů. Najděte si čas na sebe, např. si stanovte 1 den v týdnu (např. každou neděli), že věnujete pouze sami sobě a budete dělat jen to, co zrovna budete chtít, tzn. me-day, hýčkání se. Aspoň to zkuste, určitě nebudete litovat.

Jaké jsou vaše zkušenosti s odpočinkem? Napadlo vás někdy stanovit si pravidelné dny, kdy se budete opečovávat?